HOME | DD

Description
Entry for: 3rd Apollonian Showing Off

Collab with perfect Naia-Art

Second collab here:

Starting number: 02
Horse: Aria
Horse age: 10 years
Team /riders names: Fernfaldians / Isidora , Erendriel
Stable name: Aydindril's stables
Class entered: 2day run

Crafting item +2

Story:
(CZ)

Isidora naposledy kontrolovala postroj na své markhorsí klisně Arie, kterou vybrala pro tento závod. Postroj ji daroval její milovaný Eren a i když nebyl vůbec podle jejího vkusu, byla za něj ráda. Množství barevných střapců a drahých kamenů vložených do zlata působily honosně a bohatě. Byl Arii šitý na míru a vypadalo, že kobyla se v něm cítí pohodlně. A to bylo pro ni nejdůležitější. Samozřejmě, že Eren ji taky doporučil drahé šaty. Nakonec se ji naštěstí podařilo jej přesvědčit na malé úpravy a prosadila si alespoň černou látku, která by měla být do pouště nejvhodnější. Pousmála se při myšlence na něj. Byl prostě takový, za každých okolností podle něj vše muselo vypadat dokonale.

Po obhlídnutí postroje ještě zkontrolovala Arii kopyta a poté už konečně nasedla a vydala se na místo, odkud měl být odstartován závod. Zrzavá klisna ochotně poslouchala a Isidora cítila její nashromážděnou energii, jak byla připravena vyrazit. Taky se těšila, i když nevěděla co je vlastně na cestě čeká.

Na startu zaznamenala několik známých tváří, ale s nikým se nedávala do řeči. Uvelebila se v sedle a drbala Ariu na krku, než bylo konečně odstartováno. Jemně pobídla klisnu, ta švihla dlouhým liščím ocasem a plnou rychlostí vyrazila vpřed. Za skupinou závodníků se zvedla oblaka písku a zasypaly přihlížející.

„Klid holka...“ zašeptala natěšené klisně a ta zvolnila tempo. Isidora věděla, že ji nemůže uhnat hned na začátku, i když velkolepý start byl zřejmě důležitý pro diváky, protože je vyprovázeli hlasitým jásotem. Netrvalo to však dlouho a jejich výskot i postavy zanikly v dálce. Před nimi se rozkládala holá poušť.

Isidora měla předem naplánovanou cestu. Obávala se, že klisna nebude zvládat běžet tak dlouho bez vody a nebyla si jistá, zda ji sama dokáže vyhnat napovrch svou magií, aby se mohly obě napít. Ani vysrážení vlhkosti ze vzduchu kvůli ostrému slunci nepřicházelo v úvahu. Zatěžovat klisnu ještě zásobami vody považovala za nesmyslné. A tak se rozhodla, že raději pojedou o něco delší trasou, která ale povede přes několik malých oázek, kde by voda měla být.

Když odpoledne dorazily k první z nich, byla elfka ráda za svou volbu. Aria sice byla ještě poměrně dost plná energie, ale i na ni bylo vidět, že vodu uvítala. Hlavně Isidora už byla frustrovaná holou mrtvou krajinou pouště. Jako druidka se naučila neustále komunikovat s přírodou okolo, stalo se to pro ni přirozeností. Dokonce i v zimě mohla cítít spící rostliny pod sněhem. Zde však nebylo nic než písek. Několik palem a živá voda v oázce ji nesmírně pomohly dočerpat psychické síly. Aria si chladila nohy a kopyta v mělkém průzračném jezírku.

Po několika hodinách další jízdy se už opravdu začala těšit, až dorazí do tábora, kde čekal Erendriel. Kdyby neměla perfetní orientaci pomocí slunce, už by začala pochybovat, že jedou správným směrem. Od rána, kdy se jezdci rozdělili, na žádného dalšího závodníka nenarazily. Netušila tím pádem ani, jak si asi vedou. Ariu tyhle myšlenky vůbec netrápily.

Na části pouště se krajina začala konečně měnit na trošku kamenitou. V úpatích skal rostla i řídká skromná vegetace a bylo jim dopřáno jet chvíli ve stínu skal. Poté je čekalo překlenutí široké skály pokryté pískem. Proto ve stínu jely krokem, aby si chvíli odpočinuly. Isidora i sesedla a po pevnějším terénu šla chvíli pěšky. Aria se ji tulila k rameni a střapce ohlávky ji šimraly na tváři. A pak si Isidora všimla, že na prsním popruhu jeden ze střapců chybí.

„Ale ne, kde jsme ho ztratily, kamarádko?“ začala se zoufale rozhlížet a dokonce se kousek po trase vracela, zatímco Ariu nechala stát. Ztracený kousek drahého postroje však nenašla. Doufala tedy, že Eren nebude příliš zklamaný, hodila myšlenky na postroj stranou a vrátila se ke klisně, aby pokračovaly v cestě a pokud možno dohnaly čas.

Když konečně dojely na nejvyšší bod písčité skály, konečně Isidora uviděla několik dalších závodníků dále pod nimi. Měly před nimi s Ariou mírný náskok.

Co se elfce však příliš nezdálo, byla podivně tmavnoucí obloha. Doufala, že je mine bouře. Nechtěla by ji čelit v téhle pustině.

A tak Ariu pobídla a tryskem pokračovaly v závodě.

(RPG po závodu - CZ)
RPG - Nekonecna poust (CZ/SK)vrania - Lesia, Jelka, Ebony
Irsibil - Isidora, Aria, (Lord Erendriel - OC by Naia-Art )
RPG - Nekonečná poušť (CZ/SK)
3rd Apollonian show, po závodu v poušti
V: Keby jej niekto tvrdil, že je to možné, neverila by mu. Ale bola to pravda. Deň po súťaži v drezúre slnko pieklo ešte väčšmi. Aspoň sa jej tak zdalo. Možno jej to teplo lezie na mozog.
Najradšej by už odišla. Vzala by Jelku a Ebony a vydali by sa späť do priaznivejšieho prostredia, niekam do lesov, k rieke. Lenže výsledky súťaže mali byť ohlásené až ďalší deň. A, nakoniec, Lesia bola zvedavá na účastníkov 2d

Description
Entry for: 3rd Apollonian Showing Off

Collab with perfect Naia-Art

Second collab here:

Starting number: 02
Horse: Aria
Horse age: 10 years
Team /riders names: Fernfaldians / Isidora , Erendriel
Stable name: Aydindril's stables
Class entered: 2day run

Crafting item +2

Story:
(CZ)

Isidora naposledy kontrolovala postroj na své markhorsí klisně Arie, kterou vybrala pro tento závod. Postroj ji daroval její milovaný Eren a i když nebyl vůbec podle jejího vkusu, byla za něj ráda. Množství barevných střapců a drahých kamenů vložených do zlata působily honosně a bohatě. Byl Arii šitý na míru a vypadalo, že kobyla se v něm cítí pohodlně. A to bylo pro ni nejdůležitější. Samozřejmě, že Eren ji taky doporučil drahé šaty. Nakonec se ji naštěstí podařilo jej přesvědčit na malé úpravy a prosadila si alespoň černou látku, která by měla být do pouště nejvhodnější. Pousmála se při myšlence na něj. Byl prostě takový, za každých okolností podle něj vše muselo vypadat dokonale.

Po obhlídnutí postroje ještě zkontrolovala Arii kopyta a poté už konečně nasedla a vydala se na místo, odkud měl být odstartován závod. Zrzavá klisna ochotně poslouchala a Isidora cítila její nashromážděnou energii, jak byla připravena vyrazit. Taky se těšila, i když nevěděla co je vlastně na cestě čeká.

Na startu zaznamenala několik známých tváří, ale s nikým se nedávala do řeči. Uvelebila se v sedle a drbala Ariu na krku, než bylo konečně odstartováno. Jemně pobídla klisnu, ta švihla dlouhým liščím ocasem a plnou rychlostí vyrazila vpřed. Za skupinou závodníků se zvedla oblaka písku a zasypaly přihlížející.

„Klid holka...“ zašeptala natěšené klisně a ta zvolnila tempo. Isidora věděla, že ji nemůže uhnat hned na začátku, i když velkolepý start byl zřejmě důležitý pro diváky, protože je vyprovázeli hlasitým jásotem. Netrvalo to však dlouho a jejich výskot i postavy zanikly v dálce. Před nimi se rozkládala holá poušť.

Isidora měla předem naplánovanou cestu. Obávala se, že klisna nebude zvládat běžet tak dlouho bez vody a nebyla si jistá, zda ji sama dokáže vyhnat napovrch svou magií, aby se mohly obě napít. Ani vysrážení vlhkosti ze vzduchu kvůli ostrému slunci nepřicházelo v úvahu. Zatěžovat klisnu ještě zásobami vody považovala za nesmyslné. A tak se rozhodla, že raději pojedou o něco delší trasou, která ale povede přes několik malých oázek, kde by voda měla být.

Když odpoledne dorazily k první z nich, byla elfka ráda za svou volbu. Aria sice byla ještě poměrně dost plná energie, ale i na ni bylo vidět, že vodu uvítala. Hlavně Isidora už byla frustrovaná holou mrtvou krajinou pouště. Jako druidka se naučila neustále komunikovat s přírodou okolo, stalo se to pro ni přirozeností. Dokonce i v zimě mohla cítít spící rostliny pod sněhem. Zde však nebylo nic než písek. Několik palem a živá voda v oázce ji nesmírně pomohly dočerpat psychické síly. Aria si chladila nohy a kopyta v mělkém průzračném jezírku.

Po několika hodinách další jízdy se už opravdu začala těšit, až dorazí do tábora, kde čekal Erendriel. Kdyby neměla perfetní orientaci pomocí slunce, už by začala pochybovat, že jedou správným směrem. Od rána, kdy se jezdci rozdělili, na žádného dalšího závodníka nenarazily. Netušila tím pádem ani, jak si asi vedou. Ariu tyhle myšlenky vůbec netrápily.

Na části pouště se krajina začala konečně měnit na trošku kamenitou. V úpatích skal rostla i řídká skromná vegetace a bylo jim dopřáno jet chvíli ve stínu skal. Poté je čekalo překlenutí široké skály pokryté pískem. Proto ve stínu jely krokem, aby si chvíli odpočinuly. Isidora i sesedla a po pevnějším terénu šla chvíli pěšky. Aria se ji tulila k rameni a střapce ohlávky ji šimraly na tváři. A pak si Isidora všimla, že na prsním popruhu jeden ze střapců chybí.

„Ale ne, kde jsme ho ztratily, kamarádko?“ začala se zoufale rozhlížet a dokonce se kousek po trase vracela, zatímco Ariu nechala stát. Ztracený kousek drahého postroje však nenašla. Doufala tedy, že Eren nebude příliš zklamaný, hodila myšlenky na postroj stranou a vrátila se ke klisně, aby pokračovaly v cestě a pokud možno dohnaly čas.

Když konečně dojely na nejvyšší bod písčité skály, konečně Isidora uviděla několik dalších závodníků dále pod nimi. Měly před nimi s Ariou mírný náskok.

Co se elfce však příliš nezdálo, byla podivně tmavnoucí obloha. Doufala, že je mine bouře. Nechtěla by ji čelit v téhle pustině.

A tak Ariu pobídla a tryskem pokračovaly v závodě.

(RPG po závodu - CZ)
RPG - Nekonecna poust (CZ/SK)vrania - Lesia, Jelka, Ebony
Irsibil - Isidora, Aria, (Lord Erendriel - OC by Naia-Art )
RPG - Nekonečná poušť (CZ/SK)
3rd Apollonian show, po závodu v poušti
V: Keby jej niekto tvrdil, že je to možné, neverila by mu. Ale bola to pravda. Deň po súťaži v drezúre slnko pieklo ešte väčšmi. Aspoň sa jej tak zdalo. Možno jej to teplo lezie na mozog.
Najradšej by už odišla. Vzala by Jelku a Ebony a vydali by sa späť do priaznivejšieho prostredia, niekam do lesov, k rieke. Lenže výsledky súťaže mali byť ohlásené až ďalší deň. A, nakoniec, Lesia bola zvedavá na účastníkov 2d