HOME | DD

Description

Czech

Stejně tak, jak se po čase mění suchá koryta řek v plná, i jednokřídlý se změnil. Z Jasiriho, té malé, bílé a chlupaté mňoukající kuličky, se stával odvážný lvíček, který rád zkoumal území své smečky. Měl krásné, světle zelené oči, hezké chování po své milující matce a duši bojovníka, po otci, kterého nikdy nepoznal. Avšak, jak Keila předpověděla, jednokřídlý neměl lehký život. I přesto, že se k němu dospělí okřídlení chovali hezky, to samé se nedalo říci o jejich lvíčatech.

„Koukni!“ Ozval se hlasitý smích. „Křidýlko nám zase hapal!“ Jasiri ležel schoulený pod malým srázem a jeho jindy upravená, čistě, bílá srst byla teď ušpiněná od prachu. Na kopci před ním se smáli dvě černá lvíčata. „Mňoukal jako mimino!“ Zvolal znovu jeden z nich. „Jednokřídlý!“ Vykřikl posměšně jeho bratr. Oba byli syny Scare, hlavní okřídlené celé smečky. Apoli, Mari a jejich nejmladší sourozenec Tekhi se stali princi na jejich skále. Samozřejmě to nebyl skutečný titul, ale ve smečce si je velice považovali a chovali se k nim s tou největší důstojností. Avšak jediný, kdo si to z těch třech zasloužil, byl Tekhi. Nejmenší z bratří, s pronikavě žlutýma očima, vždy hodný a nápomocný. Ne jako jeho sourozenci. Apoli, modroočko s rozvernou povahou, a Mari, se stejně modrýma, zlobivýma očima, neměli celé dny nic lepšího na práci, než si utahovat z lvíčete, kterému život moc hezkého nenadělil.

„Jsem Jasiri!“ Sebral odvahu bílý okřídlený a zaprskal na ně. „Pozor. Ono se nám to zlobínkuje!“ Zašišlal Mari a Apoli se dávivě zasmál. „Asi bychom měli to mrně naučit jak se chovat k princům.“ Seběhli po svých malých packách až dolů k Jasirimu. Ten se naježil a vycenil své zuby. „Nejste princové! Jen si na to hrajete! Skuteční Thaesi a Thaesia jsou v CiAru, na královském hradu!“ Vrčel na ně. „Ale my jsme princové Okřídlené skály.“ Řekl Apoli významně. „A ty nás budeš poslouchat!“ Dotkl se packou Jasiriho černého čumáčku tak prudce, že ho spíše uhodil. „Nejsem nic míň než vy!“ Nedal se Jasiri a vypjal hrdě hruď. „Vždyť máš jen jedno křídlo!“ Posmíval se Mari. „Nikdy nebudeš létat!“ Jednokřídlý se smutně ohlédl dozadu a tiše si pro sebe povzdechnul. Měli pravdu, ale nemít vše přece ještě není konec světa. Alespoň tak mu to říkala maminka. Nezáleží na tom kdo jsme, ale kým jsme. „Můžu rychle běhat.“ Mávl ocasem a narovnal hlavu. „Pff…“ Máchl křídli Apoli. „Já budu ten nejlepší letec v celém CiAru. A budu ti mávat packou z oblohy, až se budeš belhat na zemi.“ Mari vyprskl smíchy. Jasiriho jeho slova nesmírně bolela, ale nemohl s tím nic dělat, jen smutně svěsil uši. „A víš co? Možná jsi něco jiného, než co si myslíš.“ Přestal se smát Mari a podíval se na něj. „Sku… skutečně?“ Otázal se bílý lvíček s nadějí, že mu řekne něco hezkého, což ovšem nikdy neudělal. Černý okřídlený kývnul. „Vypadáš jako holka!“ Tentokrát se už zase smáli oba modroocí.

Jasiri na to neměl co říci. Věděl, že stejnou barvu jeho kožíšku nosí okřídlené, ale jemu to nikdy nevadilo. „Ale nejsem.“ Řekl jim klidně. Ti dva ho zřejmě chtěli zcela potopit a tak přitvrdili. „Ani nemáš tátu!“ Vykřikl Apoli a bílé lvíče zatajilo dech. Nikdy svého otce nepoznal, ale moc mu chyběl. Určitě by si na něj nikdo takhle nedovoloval, kdyby tu byl. „Já se ani nedivím. Kdo by takovou jednokřídlou holku chtěl! Tvůj táta se za tebe určitě tak styděl, že raději od tebe a tvé mámy odešel!“ Zrovna v ten moment, kdy Jasirimu automaticky cukla tlapka, a chtěl dát Apolimu jednu do čumáku, zavolal na ně, jindy jemný a laskavý, naštvaný hlas. „To už stačilo!“

Ze srázu k nim seběhla Leethi, jediná dcera Elisi s kaštanově hnědýma očima. „Nechte ho být.“ Takhle obvykle končila zábava dvou černých bratrů. A dnešek nebyl výjimkou. „Máš tu prince, co tě jde osvobodit, princezno!“ Zasmál se Apoli směrem k Jasirimu. „A nemělo by to být naopak?“ Hihňal se jeho bratr Mari, když oba dva běželi do savan, daleko od nich. „Pitomci…“ Zamračila se za nimi Leethi, zatímco se jednokřídlý narovnal a vesele mávnul ocáskem nad tím, že ji vidí. „Děkuji.“

„Jsi v pořádku Jasiri?“ Usmála se na něj lvíčenka, byla tak líbezná, hodná a sněhurkově bílá a sladká jako cukr, zkrátka radost pohledět. On ji chtěl mile odpovědět, ale poté se zaměřil na její kožíšek a vybavilo se mu vše, co dnes Apoli s Marim řekli. Povzdechl si. „Já nikdy nebudu jako ostatní…“ S těmito slovy se ke lvíčence otočil zády a odcházel pryč za svou matkou. „Jasiri!“ Zavolala za ním Leethi, ale on už ji neslyšel, nebo spíše nechtěl. Lvíčenka se smutně posadila na zem a obmotala ocas kolem tlapek. „Jsi mnohem lepší, než oni…“ Zašeptala tiše se slzami v očích.

English
Just like the dry river beds have change to full, Onewing has changed. Jasiri, the little white and furry meowing ball, became a brave lion cub who loves to examine the area of his pack. He has beautiful light green eyes, nice behaviour after his beloved mommy and the soul of warrior after his father which he had never known. But as Keila said, Onewing had no easy life. Even the adult winged were nice to him, but not all of their cubs were too.

„Look!“ A loud laugh was heard. „Aileron fell down again!“ Jasiri lied hunkered under a small escarpment and his fur, always adapted, clear and white was now dirty from the dust. Before him laughed two black lion cubs. „He meowed like a baby!” Exclaimed one of them. „Onewing!” His brother called out mockingly. They both were sons of Scare, the main winged lioness of whole pack. Apoli, Mari and their youngest sibling Tekhi became princes of their rock. These were not official and true titles, of course, but in the pack they had respect to them and they were dignity to them the most too. But the only one who deserved it was Tekhi. The littlest one of the three, with penetrating yellow eyes, and who was always kind and helpful. Not like his brothers. Aploi, who had blue eyes with a spritly behavior, and Mari, with the same blue and willful eyes, had nothing better to do than make fun of the cub, which life gave not so much to him.

„I am Jasiri!” The white winged upped the courage and hissed at them. „Caution. It is angry!” Mari lisped it and Apoli laughed choked. „We should learn how he could talk to princes” They run down with their little paws down to Jasiri. He bristled his fur and bared his teeth. „You are not princes! You just pretend it! Real Thaesi and Thaesia are in CiAr. At the royal castle!” He growled at them. „We are princes of Winged rock.” Said Apoli importantly. „And you will do what we want!” He touched Jasiri’s muzzle so fast, that he hit him already. „I am not something less than you!” Said Jasiri and squared his shoulders. „You have just one wing!” Laughed Mari. „You could never fly!”

Onewing looked back sadly and sighed for himself. They were true, but the fact that he had not all is not the end of the word. At least his mommy said it to him. It does not depend on who we are but how who we will be. „I can run really fast.“ Jasiri waved his tail and straightened his head. „Pff…“ Apoli swinged his wings. „I will be the best aviator in the whole CiAr. And I will wave you my paw from the sky when you will hobble on the ground.“ Mari burst out laughing. His words really hurted Jasiri but he could do nothing with it. He put down his ears saddly. „And you know what? Meybe you are something different, then you think.“ Mari stopped laughing and looked at him. „Re… Really?“ Asked white lion cub with hipe that Mari will say something nice to him, but he never did it. The black winged nodded. „You look like a girl!“ This time both the blue eyed cubs laughed.

Jasiri couldn’t say anything. He knew that the color of his fur was that of female winged, but he doesn't mind it. „But I am not.“ Said he full of calm. These two wanted probably to sink him so they said something more worse. „You do not even have a father!“ Screamed Apoli and the white cub caught his breath. He never saw his father but he misses him so much. Nobody will be so angry at him if he had his father here. „I am not surprised. Who would want this onewing girl! Your father must be really ashamed of you so he run out from you and your mother!“ Right at this moment, when Jasiri’s paw winced automatically and he wanted to slap Apoli across his muzzle, they all heard ,another time soft and kind, andry voice. „That’s enough!“

Leethi, the only daughter of Elisi with chestnut-brown eyes, run down from the escarpment to them. „Leave him alone!“ This was usually the finish of the fun for the black brothers. And today was no exeption. „You have your prince here to save you, princess!“ Laughed Apoli to Jasiri. „And shouldn’t it be the other way?“ Giggled his brother Mari when the two run to the savannas, far away from them. „Nerds…“ Frowned Leethi meanwhile onewing straightened up and waved his tail full of joy. „Thank you.“

„Are you alright, Jasiri?“ Smiled the little lioness cub, she was so kind and snow white and sweet as a sugar, just to behold. He wanted to aswer her, but he was too focused on her fur and remembering all the ad things which Apoli and Mari said to him today. He sighed. „I will never be like others…“ With these words he turned his back to her and went out to his mother. „Jasiri!“ Called Leethi, but he did not hear her, nor he did not want. Little lioness cub sat sadly on the ground and wraped her tail around her paws. „You are much better then they….“ She whispered with tears in her eyes.

Description

Czech

Stejně tak, jak se po čase mění suchá koryta řek v plná, i jednokřídlý se změnil. Z Jasiriho, té malé, bílé a chlupaté mňoukající kuličky, se stával odvážný lvíček, který rád zkoumal území své smečky. Měl krásné, světle zelené oči, hezké chování po své milující matce a duši bojovníka, po otci, kterého nikdy nepoznal. Avšak, jak Keila předpověděla, jednokřídlý neměl lehký život. I přesto, že se k němu dospělí okřídlení chovali hezky, to samé se nedalo říci o jejich lvíčatech.

„Koukni!“ Ozval se hlasitý smích. „Křidýlko nám zase hapal!“ Jasiri ležel schoulený pod malým srázem a jeho jindy upravená, čistě, bílá srst byla teď ušpiněná od prachu. Na kopci před ním se smáli dvě černá lvíčata. „Mňoukal jako mimino!“ Zvolal znovu jeden z nich. „Jednokřídlý!“ Vykřikl posměšně jeho bratr. Oba byli syny Scare, hlavní okřídlené celé smečky. Apoli, Mari a jejich nejmladší sourozenec Tekhi se stali princi na jejich skále. Samozřejmě to nebyl skutečný titul, ale ve smečce si je velice považovali a chovali se k nim s tou největší důstojností. Avšak jediný, kdo si to z těch třech zasloužil, byl Tekhi. Nejmenší z bratří, s pronikavě žlutýma očima, vždy hodný a nápomocný. Ne jako jeho sourozenci. Apoli, modroočko s rozvernou povahou, a Mari, se stejně modrýma, zlobivýma očima, neměli celé dny nic lepšího na práci, než si utahovat z lvíčete, kterému život moc hezkého nenadělil.

„Jsem Jasiri!“ Sebral odvahu bílý okřídlený a zaprskal na ně. „Pozor. Ono se nám to zlobínkuje!“ Zašišlal Mari a Apoli se dávivě zasmál. „Asi bychom měli to mrně naučit jak se chovat k princům.“ Seběhli po svých malých packách až dolů k Jasirimu. Ten se naježil a vycenil své zuby. „Nejste princové! Jen si na to hrajete! Skuteční Thaesi a Thaesia jsou v CiAru, na královském hradu!“ Vrčel na ně. „Ale my jsme princové Okřídlené skály.“ Řekl Apoli významně. „A ty nás budeš poslouchat!“ Dotkl se packou Jasiriho černého čumáčku tak prudce, že ho spíše uhodil. „Nejsem nic míň než vy!“ Nedal se Jasiri a vypjal hrdě hruď. „Vždyť máš jen jedno křídlo!“ Posmíval se Mari. „Nikdy nebudeš létat!“ Jednokřídlý se smutně ohlédl dozadu a tiše si pro sebe povzdechnul. Měli pravdu, ale nemít vše přece ještě není konec světa. Alespoň tak mu to říkala maminka. Nezáleží na tom kdo jsme, ale kým jsme. „Můžu rychle běhat.“ Mávl ocasem a narovnal hlavu. „Pff…“ Máchl křídli Apoli. „Já budu ten nejlepší letec v celém CiAru. A budu ti mávat packou z oblohy, až se budeš belhat na zemi.“ Mari vyprskl smíchy. Jasiriho jeho slova nesmírně bolela, ale nemohl s tím nic dělat, jen smutně svěsil uši. „A víš co? Možná jsi něco jiného, než co si myslíš.“ Přestal se smát Mari a podíval se na něj. „Sku… skutečně?“ Otázal se bílý lvíček s nadějí, že mu řekne něco hezkého, což ovšem nikdy neudělal. Černý okřídlený kývnul. „Vypadáš jako holka!“ Tentokrát se už zase smáli oba modroocí.

Jasiri na to neměl co říci. Věděl, že stejnou barvu jeho kožíšku nosí okřídlené, ale jemu to nikdy nevadilo. „Ale nejsem.“ Řekl jim klidně. Ti dva ho zřejmě chtěli zcela potopit a tak přitvrdili. „Ani nemáš tátu!“ Vykřikl Apoli a bílé lvíče zatajilo dech. Nikdy svého otce nepoznal, ale moc mu chyběl. Určitě by si na něj nikdo takhle nedovoloval, kdyby tu byl. „Já se ani nedivím. Kdo by takovou jednokřídlou holku chtěl! Tvůj táta se za tebe určitě tak styděl, že raději od tebe a tvé mámy odešel!“ Zrovna v ten moment, kdy Jasirimu automaticky cukla tlapka, a chtěl dát Apolimu jednu do čumáku, zavolal na ně, jindy jemný a laskavý, naštvaný hlas. „To už stačilo!“

Ze srázu k nim seběhla Leethi, jediná dcera Elisi s kaštanově hnědýma očima. „Nechte ho být.“ Takhle obvykle končila zábava dvou černých bratrů. A dnešek nebyl výjimkou. „Máš tu prince, co tě jde osvobodit, princezno!“ Zasmál se Apoli směrem k Jasirimu. „A nemělo by to být naopak?“ Hihňal se jeho bratr Mari, když oba dva běželi do savan, daleko od nich. „Pitomci…“ Zamračila se za nimi Leethi, zatímco se jednokřídlý narovnal a vesele mávnul ocáskem nad tím, že ji vidí. „Děkuji.“

„Jsi v pořádku Jasiri?“ Usmála se na něj lvíčenka, byla tak líbezná, hodná a sněhurkově bílá a sladká jako cukr, zkrátka radost pohledět. On ji chtěl mile odpovědět, ale poté se zaměřil na její kožíšek a vybavilo se mu vše, co dnes Apoli s Marim řekli. Povzdechl si. „Já nikdy nebudu jako ostatní…“ S těmito slovy se ke lvíčence otočil zády a odcházel pryč za svou matkou. „Jasiri!“ Zavolala za ním Leethi, ale on už ji neslyšel, nebo spíše nechtěl. Lvíčenka se smutně posadila na zem a obmotala ocas kolem tlapek. „Jsi mnohem lepší, než oni…“ Zašeptala tiše se slzami v očích.

English
Just like the dry river beds have change to full, Onewing has changed. Jasiri, the little white and furry meowing ball, became a brave lion cub who loves to examine the area of his pack. He has beautiful light green eyes, nice behaviour after his beloved mommy and the soul of warrior after his father which he had never known. But as Keila said, Onewing had no easy life. Even the adult winged were nice to him, but not all of their cubs were too.

„Look!“ A loud laugh was heard. „Aileron fell down again!“ Jasiri lied hunkered under a small escarpment and his fur, always adapted, clear and white was now dirty from the dust. Before him laughed two black lion cubs. „He meowed like a baby!” Exclaimed one of them. „Onewing!” His brother called out mockingly. They both were sons of Scare, the main winged lioness of whole pack. Apoli, Mari and their youngest sibling Tekhi became princes of their rock. These were not official and true titles, of course, but in the pack they had respect to them and they were dignity to them the most too. But the only one who deserved it was Tekhi. The littlest one of the three, with penetrating yellow eyes, and who was always kind and helpful. Not like his brothers. Aploi, who had blue eyes with a spritly behavior, and Mari, with the same blue and willful eyes, had nothing better to do than make fun of the cub, which life gave not so much to him.

„I am Jasiri!” The white winged upped the courage and hissed at them. „Caution. It is angry!” Mari lisped it and Apoli laughed choked. „We should learn how he could talk to princes” They run down with their little paws down to Jasiri. He bristled his fur and bared his teeth. „You are not princes! You just pretend it! Real Thaesi and Thaesia are in CiAr. At the royal castle!” He growled at them. „We are princes of Winged rock.” Said Apoli importantly. „And you will do what we want!” He touched Jasiri’s muzzle so fast, that he hit him already. „I am not something less than you!” Said Jasiri and squared his shoulders. „You have just one wing!” Laughed Mari. „You could never fly!”

Onewing looked back sadly and sighed for himself. They were true, but the fact that he had not all is not the end of the word. At least his mommy said it to him. It does not depend on who we are but how who we will be. „I can run really fast.“ Jasiri waved his tail and straightened his head. „Pff…“ Apoli swinged his wings. „I will be the best aviator in the whole CiAr. And I will wave you my paw from the sky when you will hobble on the ground.“ Mari burst out laughing. His words really hurted Jasiri but he could do nothing with it. He put down his ears saddly. „And you know what? Meybe you are something different, then you think.“ Mari stopped laughing and looked at him. „Re… Really?“ Asked white lion cub with hipe that Mari will say something nice to him, but he never did it. The black winged nodded. „You look like a girl!“ This time both the blue eyed cubs laughed.

Jasiri couldn’t say anything. He knew that the color of his fur was that of female winged, but he doesn't mind it. „But I am not.“ Said he full of calm. These two wanted probably to sink him so they said something more worse. „You do not even have a father!“ Screamed Apoli and the white cub caught his breath. He never saw his father but he misses him so much. Nobody will be so angry at him if he had his father here. „I am not surprised. Who would want this onewing girl! Your father must be really ashamed of you so he run out from you and your mother!“ Right at this moment, when Jasiri’s paw winced automatically and he wanted to slap Apoli across his muzzle, they all heard ,another time soft and kind, andry voice. „That’s enough!“

Leethi, the only daughter of Elisi with chestnut-brown eyes, run down from the escarpment to them. „Leave him alone!“ This was usually the finish of the fun for the black brothers. And today was no exeption. „You have your prince here to save you, princess!“ Laughed Apoli to Jasiri. „And shouldn’t it be the other way?“ Giggled his brother Mari when the two run to the savannas, far away from them. „Nerds…“ Frowned Leethi meanwhile onewing straightened up and waved his tail full of joy. „Thank you.“

„Are you alright, Jasiri?“ Smiled the little lioness cub, she was so kind and snow white and sweet as a sugar, just to behold. He wanted to aswer her, but he was too focused on her fur and remembering all the ad things which Apoli and Mari said to him today. He sighed. „I will never be like others…“ With these words he turned his back to her and went out to his mother. „Jasiri!“ Called Leethi, but he did not hear her, nor he did not want. Little lioness cub sat sadly on the ground and wraped her tail around her paws. „You are much better then they….“ She whispered with tears in her eyes.